Sakryš, vždyť má děti, jaktože taky nenosí džínyyy?????

Jak si tak člověk kráčí životem, ovlivňuje ho řada lidí a skutečností. Já jsem časem dospěla k takovému salámistickému přístupu ohledně módy. Naštěstí jen dočasně.

 Takhle jsem to viděla zhruba před dvěma lety:  Jakožto správná matka chodím oblečená prakticky. Outdoorová obufff, džíny nebo manžestráky, triko, mikina, bunda, batoh. V Módním pekle bych stejně byla nejspíš upálena. Že se vymlouvám, elegance nemusí být nepraktická a drahá. Ale většinou je. Radši vrážím prašulky do morčecích miláčků než si kupovat něco na sebe. A poslední bod, nesnáším nakupování oblečení. Kdyby šlo udělat čárymáryfuk a mít plnou skříň padnoucích kousků, které bych nemusela sáhodlouze hledat v hromadách různých modelů a velikostí v obchodech, bylo by to mnohem lepší. Většinou je první dojem o člověku tvořen tím, co má na sobě. Leč já bych potřebovala v každém dni nějakou to hodinku navíc, abych mohla provádět podobné činnosti jako pracovat na prvním dojmu. 

 Tak to bylo kdysi. Od té doby jsem se přesunula od myšlenek k činům. Matka jsem stále, leč děťátka povyrostla a už si tolik ty nudle neutírají o mě. Křusky, džíny a bundy jsem odsunula pro použití při patřičných činnostech, jako je například venčení psa.

 A na stará kolena jsem začala nosit sukně, kabát a barety. Svetříky. Halenky.Tohle mě brávalo kdysi ještě na gymplu. Časem jsem znudněla a zpraktičtěla. Následovalo velmi dlouhé období viz výše. Vyhovovalo mi to. A o tom to je. Já nesoudím lidi podle toho, co mají na sobě. To je krátkozraký nesmysl. Ale sama se v tom novém provedení cítím výborně.

 Dobře že už je zase zpátky touha vypadat žensky. Nevím jestli mi to jde, ale báječně si to užívám a okolí chválí, chválí a chválí. Dokonce i cizí lidé na ulici. Navíc mě to moc baví. Řeči o tom, že vypadat hezky je nákladné, jsou výmluvy.

 Základ je pořídit si pár kousků oblečení v neutrálnějších barvách a nápadnější doplňky udělají své. Stačí výrazný šátek, kytička vhodně umístěná, třeba i do vlasů. Existují sekáče. Já navíc s kamarádkami provozuji věčný koloběh oblečení. Co už nevyužiju, využije někdo jiný a naopak.

 Ozdobné kytičky jsem koupila u Vietnamců. Mám bílou a červenou, jedna vyšla na směšných dvacet devět kaček. Celou zimu jsem vystačila s černým kabátem, bílým pleteným nákrčníkem za stovku taktéž od spřátelených Asiatů, černými punčochami téže ceny z Kiku a jedněmi kozačkami. Zbytek variabilní, zdroje stávající svetříky a trika, sukýnky sekáčové. Rukavice se dají koupit za pár korun ve spoustě barev sladěné třeba s tím, co máte na krku. Za trochu peněz spousta parády.

 Přes internet se taky dá bezvadně nakupovat. Můj aktuální úlovek je úžasný jarní kabátek, který si dotyčná prodávající pořídila z Anglie a poslali jí špatnou velikost. Tudíž jsem za necelé čtyři stovky včetně poštovného pořídila krásný nový kousek, který užiju.

 Uznávám, udělat takovou změnu chtělo dávku odvahy. Ale už nejsem malá holka a kdo se bojí, nesmí do lesa. Už jenom touha vymanit se z toho šedého davu byla dost silná, abych se odvážila. Je škoda neozdobit se, neudělat si tím radost. A třeba i druhým. Já třeba zaznamenávám s potěšením, když to někomu sluší. Pohled na něco hezkého je prostě příjemná záležitost.

 České ženy si některými kusy svého šatníku vyloženě škodí. Možná následek socialismu, věčné puzení nevyčuhovat a být jako ostatní, možná  naimplantovaná touha že cena ženy je hlavně v její tažnosti. Zrovna včera jsem si uvědomila, proč jsou lyžařské bundy na ženách takové ehm nehezké. Myslím pro nošení ve městě. Zastírají existenci pasu. K tomu džíny a sportovní obuv a vražda je u konce. Tedy, není, trestný čin dokončí kabelka. Která je k tomu jako pěst na oko a vídám to taky často.

 Pokud nevíte odkud začít, nechte si poradit. Třeba od kamarádky, která se umí oblíkat. Na internetu se dá najít spousta chytrých článků. například na blogu Módní peklo. Taková změna vážně stojí za to. Budete se divit, ale až se začnete mít raději skrz to, jak působíte na okolí, může dojít ke změnám k lepšímu i v dalších věcech.

 Dřív jsem byla neviditelná, teď na mě často někdo kouká. Což si užívám taky, vždycky mě bavilo budit pozornost. Cítím se dobře a mám pocit, že to působí na řadu věcí. Lidi se ke mně najednou chovají jinak. I kdyby to byl jen můj dojem, pořád je výsledek to, že se cítím líp. A o to jde především.

 Ze všedního dne si dělám svátek. Obecně vidím spíš šedivo. Je to škoda. S trochou snahy může každá žena vypadat hezky. Ženskost není o vyzývavosti. Neoblíkám si na tělo tři pruhy látky spojené čtyřmi šňůrkami.

 Prý když člověk změní sebeobraz, projeví se to. Souhlasím, projevilo se to. Líbím se sama sobě a nejspíš to ze mě nějak vyzařuje nebo co. Lidé se ke mně najednou chovají jinak. Tuhle se jeden sympatický pán mohl přerazit, jak se mi snažil uhnout z cesty. A hezky se u toho usmíval. A když mi fešácký lékař od záchranky sdělil, že růže, kterou jsem měla na baretu, je fantastická, taky to nebylo k zahození.

 Průběžně zaznamenávám různé pohledy od maminek s kočárky. Často jsou zádumčivé a dotyčná má v očích výraz zhruba: Sakryš, vždyť má děti, jaktože taky nenosí džínyyy????? No protože nehodlá strávit zbytek života v montérkách ;-)